Na světě dnes existuje cca 200 druhů růží rodu ROSA. 95 jich pochází z Asie, 87 z Evropy a 18 ze Severní Ameriky. Ve státě Colorado a Oregonu dokonce archeologové objevili zkamenělé růže staré 32 mil let. Rod růží dále členíme na dekorativní odrůdy, kterých je více jak 20 tisíc a převažují tak nad tzv. „olejnatými růžemi”, neboli těmi, které obsahují siličnaté (éterické) látky. Tyto aromatické složky jsou pak zjednodušeně řečeno procesem destilace zachyceny do éterického (neboli esenciálního) oleje. Ve světě aromaterapie se dnes potkáte s éterickými oleji zejména z těchto 4 růží:
Rosa damascena s drobnými růžovo-bílými květy a světově uznaným nejkvalitnějším éterickým olejem, na 1 kg tohoto oleje je zapotřebí destilovat 3 500 – 4 000 kg čerstvých rozkvetlých květů
Rosa alba s bílými až světloučce růžovými květy a velmi vzácným éterickým olejem, na 1 kg tohoto oleje je zapotřebí destilovat 6 000 – 7 000 kg čerstvých rozkvetlých květů
Rosa gallica s purpurovo-růžovými květy až tmavočervenými a malým procentem éterického oleje, využívá se zejména na výrobu absolue pomocí techniky extrakce rozpouštědly
Rosa centifolia s těžkými růžovými květy a nízkým procentem éterického oleje, využívá se na výrobu absolue pomocí techniky extrakce rozpouštědly
Německý pěstitelský pokus
Celosvětově uznaný nejkvalitnější růžový olej pochází z bulharské růže damašské (Rosa Damascena Mill.) pěstované v bulharském Růžovém údolí, pásu dlouhém 120 km a rozprostírajícím se mezi dvěma horskými masívy, které chrání růžové keře proti chladnému větru ze severu a teplému z jihu. Současně vytváří ideální podmínky teplotní a vlhkostí. Růžičky milují krátké ale intenzivní blahodárné jarní deště a měkké zimy s chladnými jary. Věděli jste, že na počátku 20. století se v Německu pokusili ze zasazených bulharských damascen vyprodukovat éterický olej stejné kvality?! A jak to dopadlo? Bez úspěchu! Růže vyrostly, ale květů bylo tak málo a s nízkou intenzitou aroma a obsahu éterických látek, že se nepodařilo vydestilovat éterický olej.
Nejlepší a nejdražší
Aneb jak řekl Robert Tisserand: „Nejlepší a nejdražší růžový olej pochází z Bulharska… Získává se z damašské růže, která může být úspěšně pěstována pouze v pásu mezi horami o cca 240 čtverečních mílích a 1300 stopách nad mořem.“ (R. Tisserand – The Art Of Aromatherapy). Anebo Gabriel Mojay ve své knize píše: „O bulharské syrské růži, pěstované od 16. století, se říká, ze vytváří destilovanou esenci neboli tresť nejlepší kvality…. Většina růžového oleje vyráběného ve Francii je extrahována rozpouštědly z růže stolisté, čímž se získává extrakt „absolutuum“…je levnější…není to však pravý esenciální olej a všeobecně se nedoporučuje jej používat k terapeutickým účelům, jelikož obsahuje stopy toxických rozpouštědel.“ (G. Mojay – Aromaterapie pro léčení duše).
Růže v dávných rituálech
Ne nadarmo je bulharské Růžové údolí teritoriálně překryto s antickým Údolím Thráckých králů zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO. Magie místa je velmi silná. Tradice pěstování růží v této zóně padá velmi hluboko. Podle dokladů archeologů a zmínek v knihách římských historiků, se zde tyto voňavé kultury pěstovali již před 2500 lety. Plinius Starší (23-79) ve své Historii napsal, že Thrákové v římském impériu pěstovali růže a jedna z nich vynikala svou omamnou vůní. Jmenovala se “Thrácká růže”. Jaký přesný druh růže to byl, bohužel dnes netušíme. Víme s jistotou, že se růže používali k rituálním účelům nejen během oslav rozálií, ale také oslav boha Dionýsa a i v každodenním životě. Antičtí Thrákové si vyráběli masti na oči a zahrnovali ji do celkové péče o pleť. Mimochodem léčivé účinky růže zmiňoval také Pedanius Dioscorides (1. st.), který ve své Materia Medica píše, že růže jsou skvělé na oční víčka. A pokud půjdeme do středověku Trota of Salerno(12st.) zmiňovala růži jako skvělou pomocnici v péči o pleť a rty. A její současnice Sv. Hildegarda hovořila o růži jako o studené rostlině, která ochlazuje oči.
Červená nebo růžová
Latinské slovo ROSA vychází z řeckého RODON, což značí červený. A o bulharské růži damašské se ve své domovině často hovoří jako o “červené růži”, přestože její barva je světle růžová. Oficiálně se nazývá Kazanlašská růže damašská (Rosa Damascena Mill. f. trigintipetala Dieck) a je potomkem šlechtění olejnatých růží v Růžovém údolí, kam byla přenesena Osmanskými Turky někdy mezi 16. a 18. stoletím. Kdy přesně bohužel nevíme, protože mezi lety 1396-1878 bylo Bulharsko pod jejich krutou nadvládou. O této době se hovoří jako o “období temna”, kdy byly ničeny veškeré písemnosti a potlačována identita Bulharů. Přesto existuje k přenesení růží mnoho lidových legend. Dnes se kultivaci a šlechtění růží věnuje Institut růží a éterických kultur v Kazanlaku, který leží v centru tohoto magického údolí, kterým se jednou za rok nese opojná vůně milionů rozkvetlých damašských růží.
A jak se používal růžový olej v lidové medicíně či naopak jaké je jeho vědecké high-tech využití v dnešní době si povíme ve druhém dílu, již brzy.
Vzácný bulharský růžový olej kupte zde.
Informace čerpány z:
Veřejně dostupné informace bulharského ministerstva zemědělství (Министерство на земеделието и храните), https://www.mzh.government.bg/bg/
“ИСТОРИЧЕСКИ СВЕДЕНИЯ ЗА РОЗАТА И РОЗОПРОИЗВОДСТВОТО”, karlovobg.eu
“Червена казанлъшка роза, маслодайна роза, действие и приложение на билката”, bilki.bg
“Ползи за здравето на етеричното масло от роза”, bilki.bg
Анка Дончева – Маслодайна роза, 2020.
Gabriel Mojay – Aromaterapie pro léčení duše, 2019.
Robert Tisserand – The Art of Aromatherapy, 1977.
